Rádce pacienta: Příručka MZ ČR ke zlepšení bezpečí pacienta

Zdravotnictví

Rádce pacienta

23. března 2013, 20.13 | Ostrava (bf)
Pro zvýšení bezpečí vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR druhé vydání příručky, která pomůže pacientům celému systému zdravotní péče lépe porozumět a pochopit. Naleznete zde informace o tom, na co máte jako pacienti nárok z veřejného zdravotního pojištění, jak si ohlídat svá práva při kontaktu se zdravotními službami, jaké jsou na druhé straně vaše povinnosti a další potřebné vědomosti. V několika pokračováních vás s obsahem Rádce pacientů seznamujeme. (Dokončení seriálu)

Do zdravotnického zařízení většinou nepřicházíme dobře naladěni. Jsme nemocní, máme potíže, bolesti a obavy. Tím, že budeme dobře informováni a budeme vědět, co se s námi děje, o čem můžeme rozhodnout, a že dobře rozumíme tomu, o čem rozhodujeme. Že také můžeme ledacos sami zkontrolovat. Podle zahraničních studií až u 10 procent hospitalizaci dochází k poškození pacientů! A my se přeci chceme cítit bezpečně.

Strava v nemocnici

Výživa je pro dobrou tělesnou kondici a odolnost organismu velmi důležitá. Pouze pacient s dobrým stavem výživy se dokáže rychle uzdravovat, snadněji se mu hojí rány a je více odolný vůči komplikacím (infekce, proleženiny). V nemocnici můžete mít naordinovánu speciální dietu. Lékař tím reaguje na skutečnosti, které zjistil při vyšetřeních.

Pro konzultaci o vaší stravě v průběhu hospitalizace i po ní máte možnost využít nutričního terapeuta. Vyžádejte si ho u svého ošetřujícího lékaře.

Kdo se o vás stará?

Každý zdravotnický pracovník by měl být zřetelně označen svým jménem, příjmením, funkcí a pracovištěm, z něhož pochází. Při prvním kontaktu s vámi by se měl představit. Pokud tak neučiní, požádejte jej o to.

Na oddělení o vás pečuje ošetřující lékař, ten by vás měl každý den navštívit, promluvit s vámi, vyšetřit vás, vysvětlit další postup, naplánovat vyšetření, eventuálně léčbu. Jemu nadřízený je vedoucí lékař oddělení. Můžete se s nimi seznámit při velké vizitě, která probíhá zpravidla 1–2× týdně.

Kromě ošetřujícího lékaře o vás v odpoledních a nočních hodinách, stejně jako o víkendu, bude pečovat službu konající lékař. Na začátku směny by se vám měla představit příslušná službukonající zdravotní sestra.

Mezi další členy ošetřovatelského týmu mohou patřit fyzioterapeuti, sociální pracovník, psychiatr, psycholog a duchovní. Individuální kontakt s nimi zprostředkuje ošetřující sestra, případně lékař.

Vhodný doplněk spektra služeb představují v některých zdravotnických zařízeních dobrovolníci. Většinou se starají o volný čas pacientů, o jejich psychickou pohodu a mohou také zajišťovat asistenci nevyžadující odborné vzdělání. V žádném případě však nenahrazují práci ošetřovatelského a pomocného personálu. Setkat se s nimi můžete ve velkých i v menších nemocnicích, na různých typech oddělení pro děti i dospělé.

Pohyblivost pacienta

Snížená fyzická aktivita v průběhu hospitalizace (např. po chirurgickém výkonu, po dlouhodobém upoutání na lůžku) může rychle navodit úbytek svalové hmoty s následným snížením pohyblivosti. Fyzická nečinnost rovněž zvyšuje riziko nepředvídaných pádů.

Vzhledem k vašemu zdravotnímu stavu máte nárok požádat o speciální lůžko, které váš stav léčebně podpoří. Požádejte o speciální vybavení lůžka, výhodné pro vaše bezpečí jsou postranice – máte pak na lůžku větší jistotu. Nemocniční postele jsou již vybaveny hrazdou, přídavnými jídelními stolky nebo signalizačním zařízením na přivolání personálu. Lze upravit i výšku lůžka.

Řekněte si o asistenci, kdykoli si nejste jisti, že pohyb zvládnete sami.

Pády

Pády pacientů znamenají bohužel časté komplikace hospitalizace. Jaké jsou nečastější příčiny pádů v nemocnici?

Pacienti mnohdy nechtějí personál obtěžovat s prosbou o pomoc při vstávání z lůžka.
Lůžko je příliš vysoko, pacienti nedosáhnou nohama na zem.
Kluzká nebo mokrá podlaha.
Špatně osvětlená chodba.
Nedostatek prostoru mezi lůžky.
Překážky v cestě – noční stolky, křesla, chodítka apod.
Oslabení v důsledku ztráty svalové síly, závratě, bolesti, stavy po celkově anestezii, užívání léků, které ovlivňují rovnováhu.