Přerod poutníka aneb Dřina na cestě do Santiaga

Lidé, vztahy

17. září 2013, 22.57 | Ostrava (Blanka Falcníková)
Rozhovor s Lindou Riegrovou jsme si domluvily přes internet a provedly ho „osobně“, po skypu. Jak známo, skype zkracuje vzdálenost mezi lidmi, takže – ač Linda seděla u svého PC doma v Praze, já jí mohla pokládat všetečné otázky z pobočky ostravské redakce.

Linda moc stála o to, aby mohla zkusit sama absolvovat rozhovor po skypu, chtěla si ověřit, jak jí půjde komunikace s cizím člověkem ve ztížených podmínkách – tedy, když se nevidíme tváří v tvář a když by mohly dělat nesnáze Lindiny obtíže v komunikaci. Nic podobného se nepotvrdilo, naše povídání se neslo v přátelském duchu a Linda byla ochotná odpovídat na vše, co mě zajímalo.

Přerod poutníka na Svatojakubské cestě čekal i Lindu a Káťu. Mladé cestovatelky daly redakci k dispozici deník, ve kterém Linda zachytila nejdůležitější okamžiky z jejich čtyřtýdenního putování. Minulý rok se společně vydaly pěšky z Astorgy do Santiaga de Compostela, po jedné trase známé poutní cesty. Jednadvacetiletá Linda Riegrová je následkem dětské mozkové obrny od malička na ortopedickém vozíku, její přítelkyně Kateřina jí byla po cestě pomocníkem, průvodkyní, pečovatelkou, společnicí, prostě andělem strážným.

Jít za dobrodružstvím

Zajímalo mě, proč vůbec vznikl takový záznam z cesty?

„Když pominu, že je to něco, co nám po nějaké době osvěží paměť, tak jsem chtěla jiným vozíčkářům ukázat, že je možné vyrazit z těch čtyřech zdí, ve kterých tak často a tak hodně sedávají. Chtěla jsem, aby měli nějaký vzor i ti, kteří třeba ještě sbírají odvahu se pustit do nějakého dobrodružství. A že je to proveditelné, že je možné poznat jiné lidi, hlavně ty, kteří na vozíku žít nemusejí.“

Jako bych slyšela, že se Linda necítí úplně dobře mezi jinými lidmi na vozíku…

„Tak to úplně není, ale kdysi mě jeden člověk rozčílil, protože mi sdělil, že když jsem já na vozíku, pak bych se měla stýkat vlastně jen s lidmi na vozíku. Tak jsem ho poslala do háje…“ Linda poslala onoho člověka někam jinam, ale nezdálo se mi zcela správné citovat ji přesně.

„Navíc jsem byla od malička doslova zavřená mezi dalšími postiženými, a to zejména mezi postiženými s kombinovanými vadami – tedy tělesně i mentálně. A určitě uznáte, že to moc mému vlastnímu rozvoji nepřidalo. Důsledek toho je, že mám sice základní školu, ale protože naše školství jako celek není připraveno na lidi s postižením, tak už jsem dál neměla možnost jít studovat – navíc mě ti, co o mě rozhodovali, házeli do jednoho pytle s lidmi s mentálním postižením.“

Kroutím hlavou a ptám se, jak se to mohlo stát? Linda sice komunikuje s obtížemi – tedy hovoří pomalu a některá slova se jí vyslovují špatně, ale zcela zjevně obsah jejích sdělení je na úrovni – tedy minimálně té mé úrovni… Jak se to tedy mohlo stát, Lindo?

„Hm, to by mě taky zajímalo…“

Pokračování ve zdrojovém článku v příloze

Zdroj: Vozka 3/2013

Přílohy:

Vozka 2013/3: Přerod poutníka aneb Dřina na cestě do Santiaga (241,30 kB)