Krátké zamyšlení nad zvládáním životních obtíží

Kultura bez bariér

Mytologický Atlas na své šíji podpírající všechnu tíhu nebeské klenby. Ilustr. kresba: Baldassare Tommaso Peruzzi – Přikrčená postava Atlasu, Metropolitní muzeum umění, New York

6. listopadu 2020, 16.25 | Ostrava (red)
Autorka básně a navazujícího zamyšlení Pavlína Prosová pracuje už šest let jako osobní asistentka v Centru pro zdravotně postižené v Novém Jičíně.

Pavlína Prosová

Země

Nad zemí tančí rozverní andělé

lidé se pod korunami stromů

procházejí ledabyle

zvuky tichých rozhovorů

odráží se od sebe

jako ozvěny v jeskyni...

tam mezi nebem a zemí

přesněji pod zemí

kde výdech se promění v páru

co stoupá vzhůru

a naše srdce se má na pozoru

když opět vyjde z jeskyně ven

vidí v jasném slunci

tu naši přenádhernou zem.

10. 7. 2020

Co člověka napadne při přečtení této básně? Pomíjivost lidského života, který se odráží v protikladech. Podhled z výšky na malicherné zbytečnosti. Velká úcta k Matce zemi. A také lidské vnitřní, hluboké trápení, před všemi schované jako v jeskyni.

Žádný člověk se nechlubí svými prohrami, slabostmi. Každý člověk během života padl na svá kolena pod tíhou řešení osobní situace. Když je člověk na dně, tak zcela jistě je někdo jiný na tom mnohem hůř. Jenomže se nemohou srovnávat různorodá trápení a bagatelizovat trápení toho, který na oko vypadá, že ten jeho problém se jeví jako nepodstatný. Člověk si přece nemusí stále dokazovat nebo předhazovat druhým, že on či ona jsou na tom mnohem hůř. Každý člověk má svůj úděl života a je na každém z nás, jak ho prožije. Obdivuji všechny lidi, co dokážou s diplomacií a tichou pokorou nést útrapy svého života.

Myslím si, že každý člověk – bez ohledu na pohlaví, rasu, vzdělání, náboženství, politické smýšlení, ekologické zapojení, sociální role ve společnosti či výkon pracovní profese – má právo své problémy řešit po svém. Každý má jinou hranici zvládání bolesti, vyrovnávání se s rozchodem v partnerském vztahu, odchodem blízkého či se ztrátou zaměstnání, bydlení a dalšími nepříznivými situacemi.

Bez ohledu na všechny dostupné rady na sociálních sítích, psychologickou či psychiatrickou pomoc, je nejdůležitější samotné vnitřní rozhodnutí daného člověka. Každý je odpovědný za svůj život a za své konání si musí umět nést také následky.

Hodně snadné je svoji odpovědnost a prohry v životě přehazovat na kohokoliv jiného. A pokud už nestačí lidi, tak to vyčítat Bohu, proč ne? Přitom tady – na naší Zemi – je naprosto všechno v protikladu: dítě a dospělý, mladý a starý, zdravý a nemocný, bohatý a chudý. A přece tedy, pokud si někdo chce stěžovat na Boha, tak dobře, ale spravedlivým dílem. Jak to myslím? Jednoduše, protože v jednoduchosti je krása a selský rozum vždy mnohé vyřešil...

Je dobro a zlo, takže Bůh a Ďábel, ano. Bůh nás vyhodil z ráje, abychom ukázali, jak dovedeme bez něho žít. A Ďábel dostal volnou ruku nás pokoušet. Člověk nemusí v nic věřit, ale musí uznat, že vše je v protikladu. Každý člověk má vlastní svobodu: nechat se vést vlastním srdcem! To je nejlepší GPS.

Originál článku v příloze.

Zdroj: VOZKA 3/2020

Přílohy:

VOZKA 3/2020 - Vaše básně aneb Veršotepectví bez záruky (1 018,83 kB)