Doprava bez bariér
Speciální doprava opavského Centra pro ZP. Ze zkušeností klientů – kontakty – způsob přepravy – objednávky
20. prosince 2013, 22.59 | Opava (Petra Kroutilová)
Pracuji jako osobní asistentka v rámci bezbariérové dopravy v Centru pro zdravotně postižené Moravskoslezského kraje v Opavě a dostala jsem za úkol napsat článek o některém z klientů, který využívá služeb naší bezbariérové dopravy.
První pocit byl nadšení „hurá, mohu se vyřádit s písmenky a popsat některý ze zajímavých osudů mých neméně zajímavých cestujících“ (měla bych napsat klientů, ale toto označení mi odjakživa připadá s prominutím neosobní a formální). Nadšení ovšem vzápětí vystřídal pocit odpovědnosti – koho zvolit, o kom psát, když všichni do jednoho mají zajímavý osud. A navíc, časopis budou číst zejména lidé se stejně zajímavým, často pohnutým osudem. Mám dát předost mladé vozíčkářce, kterou jsme po několik měsíců vozili za vzděláním? Její osud je zajímavý: přišla k postižení jako „slepá k houslím“, když chtěla seřídit TV anténu a nešťastně upadla. I přes své postižení na vozíčku bravurním způsobem vystudovala vysokou školu, pracuje a zcela altruistickým způsobem pomáhá všem kolem sebe.
Ale jak by k tomu přišli ostatní? Třeba dvě bezvadné dámy, které ačkoli jsou obě upoutané na vozík už od útlého mladí, obě projezdily půl světa. Přičemž jedna z nich cestovala díky touze po poznání nového a druhá měla tuto touhu ještě obohacenou o lásku ke sportu, a tedy i cestování bylo spojené se sportovními výkony a reprezentací naší země za hranicemi. S věkem přišlo však i omezení možností cestovat „po vlastní ose“ a vlastně díky tomu mě potkalo to štěstí dělat asistentku zrovna jim. Poznala jsem je i jejich práci, kterou věnují péči o ostatní podobně postižené lidi kolem.
A co paní, která celý život bojovala s progresivním postupem své nemoci a na vozíku se ocitla až ve starším věku? Musela se přestěhovat z rodinného domku se zahrádkou a domácími zvířaty do bezbariérového bytu a nyní ji zasahuje jedná rána osudu za druhou v podobě úmrtí nejbližších. Přesto život nevzdává a užívá si cestování bezbariérovou dopravou jen tak, pro samotnou radost z jízdy.
No, ale to by se taky mohl hněvat pán, který v útlém mládí ochrnul po pádu z motorky a i přes své postižení nejen vychoval vlastní děti, ale dítě také adoptoval a celý život zasvětil šíření své víry a ve své víře žije?
A co potom paní, která věnuje svůj život víře jiné a vozívám ji do kostela?
A takto mi na mysl vyplouvají tváře jednoho klienta za druhým a spolu s nimi jejich příběhy, které mi vyprávějí při cestách za rodinou, za nákupy, k lékařům, na prohlídky památek, kulturní programy nebo prostě jen tak, na výlet či prostě tam, kam všude jezdíme našim bezbariérovým vozidlem. Každý z nich by si zasloužil svůj článek, už jen proto, že i přes své postižení a často i vysoký věk nesedí doma a nehořekují, ale cestují a žijí stále naplno.
Proto jich několik zmiňuji a ostatní mi snad laskavě prominou, že zrovna o nich v tomto krátkém textu větička není, ale snad příště a snad i více…
Petra Kroutilová, DiS., CZP Opava
Důležité informace
Pokud po přečtení článku zvažujete, že byste využili služeb naší dopravy, zde je pár informací o nás:
Pokračování ve zdrojovém článku v příloze
Zdroj: Vozka 4/2013
Přílohy:
Tématické zařazení:
Reklama
Anketa
Jak se převážně dopravujete?
24.1% |
||
| ||
14% |
||
| ||
15.8% |
||
| ||
13.2% |
||
| ||
15% |
||
| ||
17.9% |
||
| ||
Reklama
Krátké zprávy
VOZKA na sítích
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru
Reklama
Finanční podpora
Realizaci projektu VOZKA podporuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky
Projekt Vozka je realizován s finanční podporou:
Partnerské organizace
a-nahled4.jpg "Fotografiemi pro radost, z.s."){kind=logo}
