Kauza INKLUZE - Vzdělávání - vozíčkář a informace: Magazín Vozka - o životě a pro život na vozíku - časopis

Vzdělávání

Kauza INKLUZE

31. března 2015, 12.32 | Ostrava (red)
Rozvířené vody v problematice vzdělávání handicapovaných žáků

 

 

 

 

 

 

 

Celý text prezidenta Miloše Zemana o inkluzi handicapovaných dětí

Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umisťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji – neštěstí pro oba. Že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou hned věnovat těm řekněme talentovanějším dětem, ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus ani preference nějaké etnické skupiny, že ty děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity...

Víte, dětská krutost je jedna z nejstrašnějších, dětská krutost – zvaná šikana – je možná ještě horší než krutost dospělých. No, a když tyto děti jsou takzvaně integrovány, když dochází k té inkluzi, potom jsou samozřejmě oběťmi určitého pohrdání, určité šikany a tak dále a tak dále…

Takže já hrozně miluju ten multikulturalismus. Já si myslím, že si to vymysleli blázniví intelektuálové z pražské kavárny, kteří nikdy nebyli ve škole, a když, tak do ní nakoukli na půl hodiny. No, a ještě se jim předváděla Potěmkinova vesnice. Čili jsem proti inkluzi. Já vím, že multikulturalisté mě napadnou, že jsem rasista, nebo já nevím co všechno, ale vůbec ne. Z hlediska duševní pohody těch dětí je daleko lepší, když budou existovat – ono se tomu říká praktická třída, protože to je méně dehonestující než předchozí známý název, takže chcete-li znát můj názor, vůbec se mi to nelíbí a jsem proti tomu.

Poznámka: Pro správné pochopení toho, co chtěl prezident vyjádřit, je důležitá první věta a v ní slova „určitým způsobem handicapovány“. Při setkání s vedením Národní rady osob se zdravotním postižením ČR na Pražském hradě Miloš Zeman řekl: „Jednou jsem chtěl být zdvořilý a nevyplatilo se mi to.“ Mluvit přímo o mentálním postižení mu prý přišlo kruté a všichni poté jeho slova vztáhli například na vozíčkáře.

(di)

 

Jak to vidí pedagogové v praxi?

„Děti z praktických škol potřebují individuální přístup. Každý učitel vám řekne, že když se objeví ve třídě dvě děti s handicapem, tak to zpomaluje práci celé třídy,“ říká Milena Walderová, ředitelka Základní školy generála Zdeňka Škarvady v Ostravě-Porubě.

Podobně to vnímá také ředitel jedné z krnovských základních škol Karel Handlíř. „Jednou k tomu dospějeme, protože jde o jedinou šanci, jak integrovat děti s postižením. V současné době na to ale nejsou připraveni ani učitelé, ani školy.“

„O těžce postižených se, doufám, neuvažuje, že by se začlenili do kolektivu v běžné základní škole,“ říká Rostislav Galia, ředitel Základní školy kpt. Vajdy, která je jednou z největších speciálních a praktických škol na Ostravsku. „Jedná se spíše o děti s lehkým mentálním postižením. A tam to vidím bledě. Ve třetí, čtvrté třídě se k nám vracejí. V běžné třídě bývají často poslední a nikdo se s nimi nebaví. Nevím, jestli někdy zažily nějaký úspěch. Myslím si, že asi moc ne.“

Do školy v ulici kpt. Vajdy chodí asi čtyřicet romských dětí, bývají těžce postižené. „Nám je jedno, jestli je dítě Rom, nebo ne. Věnujeme se jim stejně. Nemáme problémy s šikanou nebo s nesnášenlivostí. Naopak. Třeba romské děti pomáhají vozíčkářům,“ vysvětluje Galia.

Také Svatopluk Chlápek, bývalý ředitel Mateřské, základní a střední školy Slezské diakonie Krnov, kam chodí žáci s lehkým a těžkým mentálním postižením, si myslí, že existuje určitá skupina dětí, pro které jsou speciální a praktické školy ideální. „Znal jsem mnoho dětí s mentálním postižením, které začaly chodit do běžné  základní  školy.  Nechytaly se, brečely, ostatní je šikanovali. Ve třetí třídě měly psychické problémy, počůrávaly se. V praktické škole zažívaly pocit úspěchu, a dokonce se do ní těšily,“ konstatuje Svatopluk Chlápek.

„Problém inkluze mě nesmírně vytáčí. Tady totiž vůbec nejde o děti jako takové, ale o politiku – abychom Evropě dokázali, že jsme napravili, co jsme měli,“ dodal Chlápek s tím, že z principu je zastáncem inkluze a aby děti byly pořád spolu. „Neměli bychom rozlišovat, jestli je někdo postižený, nebo ne. To je úplně to nejlepší pro všechny. Zároveň jsem ovšem realista. Myslet si, že jenom luskneme prsty a všechno se změní, to je absurdní.“

 

Názory čtenářů

  • Anna Machačová: „Moje pravnučka do třídy s postiženým klukem chodila. Byl po mozkové obrně a nic moc nechápal. Ve třídě s ním byla asistentka, která na něho neustále velice hlučně mluvila. Četla mu tam při vyučování i pohádky. Hádejte, koho prvňáci poslouchali? Učitelku a její vysvětlování sčítání, anebo asistentku a jak šel Honza do pekla?“

 

Pokračování ve zdrojovém článku v příloze

Připravil Jiří Muladi

 

 

Přílohy:

Tématické zařazení:

 » Aktuality  » Vzdělávání  

 

 

Úterý, 17. září 2019

Svátek má Naděžda

Reklama

CanoCar - Úpravy pro ZTP

Reklama

Festival Život bez bariér

Reklama

Veletrh REHAPROTEX 2019

Reklama

klikni

Reklama

 

Krátké zprávy

 

VOZKA na sítích

 

Finanční podpora

Projekt Vozka je realizován s finanční podporou:

 

Ministerstvo zdravotnictví ČR  

 

     

 

 

 

Realizaci projektu podporuje Nadace ČEZ:

 

 

VÍCE O SPONZORINGU 

 

Partnerské organizace

 

 

 

 

 

 

 

Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého v Olomouci

 

 

Centrum aplikovaných pohybových aktivit FTK UP v Olomouci

 

   

 

 

  

 

   

 

  

 

Free Will o. s.  

 

  

 

VIVIDUS DYNAMIS             

  

UMÚN s.r.o. - Nakladatelství malířů s těles. postiž., malujících ústy a nohama, Liberec                   

    

  Sportovní klub Ostrava (SK Ostrava)