Názory: Věra Schmidová - Tak nevím - Názory - vozíčkář a informace: Magazín Vozka - o životě a pro život na vozíku

Názory

Názory: Věra Schmidová - Tak nevím

Ilustrační foto: Archiv VOZKA

2. listopadu 2018, 11.15 | Ostrava (Věra Schmidová)
Sedím na ortopedickém vozíku už 30 let. Nemám ve zvyku fňukat a stěžovat si na osud, i když jsem nejkrásnější roky svého života musela strávit zavřená doma, protože ze zvýšeného přízemí vedlo sedmnáct schodů, žádné sjezdy, nájezdy na chodníky, do obchodů vedly schody, samé vysoké autobusy… Vždy jsem přemýšlela, co a jak bych mohla udělat já, co změnit ve svůj prospěch…

Tak jsem se třeba přestěhovala do Olomouce – města, které myslí na své vozíčkáře. A stálo to za to – výtahem se dostanu sama na vozíku až ven, obchody, divadlo i kostel jsou přístupné i lidem na vozíku, autobusy MHD i některé tramvaje jsou nízkopodlažní, spousta sjezdů, nájezdů – prostě úplně jiný život. Takový normální. Život, jakým žijí i lidé chodící.

Dokonce jsem tady měla možnost několikrát jet na monoski (lyžování vozíčkářů), jít tancovat na ples, několik let jsem dělala dokonce balet na vozíku. To vše až do doby, než moje tělo řeklo „dost!“, ale to je jiné povídání.

Jsou dva druhy vozíků – mechanický, který si musí člověk pohánět vlastní sílou, a vozík elektrický – to když tu sílu člověk nemá, vozík je poháněn bateriemi. I vozíky elektrické bývaly dva druhy, jeden menší, lehčí, pomalejší, určený na pohyb po bytě, s nejvyšší rychlostí 6 km/hod. A vozík určený na pohyb po venku byl větší, těžší, s rychlostí až 10 km/hod.

Časem začali dělat jenom jeden typ, určený na pohyb v interiéru i exteriéru a všechny mohly jet rychlostí pouze 6 km/hod. Prý abychom nikoho nesrazili, když pojedeme po chodníku...

Když si žádáte o vozík elektrický (a je jedno jestli poprvé, podruhé, potřetí…), musíte mimo jiné absolvovat i psychologické vyšetření, kde vám psycholog nebo psychiatr potvrdí, že jste schopni řídit vozík, zkrátka jezdit po venku, aniž byste někomu ublížili.

Tak nevím. Za celých těch mnoho let jsem neslyšela a ani nečetla, že by nějaký vozíčkář přejel člověka, způsobil mu trvalé těžké následky, nebo vozíkem někoho zabil. Přitom každou chvíli někdo někoho zmrzačí, nebo zabije svým automobilem. A musí i tzv. zdravý člověk před koupí každého dalšího automobilu absolvovat psychologické vyšetření? Nevím o tom.

Když do někoho vrazí člověk na ortopedickém vozíku (neříkám, že se to nemůže stát), způsobí mu maximálně modřinu. Ale když do někoho vrazí automobil, má to mnohem horší následky.

Originál článku naleznete v příloze.

Zdroj: VOZKA 3/2018

Přílohy:

VOZKA 3/2018 - Věra Schmidová: Tak nevím (775,54 kB)