Michal Pospíšil: Ty si jedeš, ty se máš…

Názory

Ilustrační foto: Archiv VOZKA

4. listopadu 2018, 13.25 | Ostrava (Michal Pospíšil)
K napsání tohoto příspěvku mě inspirovalo zamyšlení Věry Schmidové v letním vydání VOZKY. Sám někdy s rozpaky, jindy s naštváním, poslouchám řeči typu – ty si jedeš, ty se máš, to je pěkné vozítko! Nebo zoufalou promluvu rodičů s evidentně zdravým dítkem na kárce – pán jede jako ty!

Ve frontách zase slýchávám: pusťte toho invalidu! A doslova šílím, když se ozve: vy, na tom vozíku, nemůžete stát jinde? Vozík, ten báječný vynález, který mi umožňuje pohyb a činí mě samostatným, se najednou stane stigmatem a nepřítelem…

Dívám se na Televizi Seznam, kde běží již podruhé záznam koncertu kapely The Tap Tap v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou (uskutečnil se 28. 6. 2018). Báječná atmosféra, souznění a text písně, kde mnohokrát zazní sousloví druhá šance. Pro koho vlastně? Pro samotné účinkující, nestandardní publikum či pro každého, kdo něco nezvládl? Píseň Žlutá stužka s kapelou nazpívaly i čtyři ženy ze zařízení ve Světlé. Zaznívá populární píseň Řidič autobusu, kterou s kapelou zpívá její autor Xindl X, píseň Johny Macháček vzbuzuje na mé tváři úsměv a energické pohyby kapelníka Šimona Ornesta evokují vzpomínky na dobu strávenou v Jedličkově ústavu. Vlastně sleduji své bývalé známé.

Kdysi se někdo ptal jednoho z nich, zda na rande chodí, nebo jezdí. Co byste mysleli? No chodí, samozřejmě, všichni na rande chodí! Vždyť vozík je jen kompenzační prostředek. V momentě, kdy tohle lidé pochopí, bude nám, vozíčkářům, lépe. Považujeme se totiž za jednoho z vás – rozumějte každého člověka, který je součástí společnosti, ať používá vozík, naslouchátko, lupu, náhradu končetiny nebo cokoli jiného.

Originál článku naleznete v příloze.

Zdroj: VOZKA 3/2018

Přílohy:

VOZKA 3/2018 - Michal Pospíšil: Ty si jedeš, ty se máš (944,29 kB)