Bezdomovci – ti se maj! - Literární dílna - vozíčkář a informace: Magazín Vozka - o životě a pro život na vozíku

Literární dílna

Bezdomovci – ti se maj!

27. června 2013, 08.37 | Ostrava (red)
Povídka z literární dílny redaktorky Vozky Blanky Falcníkové

Často vídávám při odchodu do práce bezdomovce, kterak zkoumají obsah popelnic v naší ulici. Některé z nich už znám od vidění, potkáváme se téměř denně. Posledně mě dokonce jeden z nich – v duchu mu říkám Profesor – pozdravil. Křivě se usmál, dotkl se nedbale dvěma prsty kšiltu své čapky a řekl: „Brý den, madam. Nebílo by na pívo?“ Ano řekl „nebílo“. Zavrtěla jsem hlavou, taky jsem se trochu usmála – to jako, že se známe.

Ne, že bych byla lakomec. Občas někomu něco takhle na ulici taky dám, ale třeba když hraje na kytaru nebo prodává ten bezdomovecký časopis. Protože jen tak se mi dávat peníze nechce. Taky mi od dob puberty, kdy jsem od rodičů pravidelně fasovala kapesné, nikdo nic zadarmo nedal. A vlastně ani tehdy to nebylo zadarmo. Kdybych nedělala dobrotu, nic bych nedostala.

Když jsem pak už odjela, trochu mě zamrzelo, že jsem Profesorovi nedala aspoň deset ká. I když – kdo ví, jestli by se kvůli takovému pakateli neurazil… Ani nevím, kolik že se dává?

Když tak o tom přemýšlím, mají tito bezdomovci celkem pohodlný život. Nic je nikam nehoní, žádný stres, žádné ambice ani soutěž o místo na slunci. Šéf jim neříká, že mají dělat „za ty prachy“ víc, nemusejí se starat o úklid v domě, o výměnu prasklých žárovek ani o to, jestli vydělají dost peněz na zaplacení životních nákladů rodiny. Těch, které rok od roku rostou s rostoucí nenasytností mít doma vše, co nám „jako“ zpříjemňuje život – PC, DVD, TV a kdovíco ještě.

Začala jsem v naší ulici ty chlapíky bez domova pozorovat, ne že bych byla nějaký šmírák. Zjistila jsem, že není vše, jak by se mohlo zdát. Nezvykle brzy – v 7.30 ráno – přecházejí Závod míru a Profesor od popelnice k popelnici. Závod míru pevně svírá své nerozlučné kolo Eska, má na něm připevněné dva košíky a tři tašky. Do těch se toho vleze! Profesorovi se zjevně moc nechce, šourá se vzadu a s kyselým výrazem žvýká párátko – myslím.

„Pohni si, né!“ popohání ho Závod míru. „Už sem ti řikal, že bysme nic nenašli, kdybysme nevstali brzo. Jestli nas tamti dohoní, máme po ptakach,“ přes rameno pokřikuje Závod míru. Čile přitom rozhrabává tlustým, ale zašpičatělým klackem obsah kontejnerů, pevně přitom držíce svou Esku. Dumala jsem o tom, zda se obává, aby o to jízdní kolo nepřišel, když tu jsem si povšimla, že ke středové ose kola, které z něj dělá kolo pánské, jsou připevněny dvě francouzské hole. A také jsem si všimla, že ono to přecházení od popelnice k popelnici není až tak čilé – Závod míru tahá jednu nohu za sebou, vypadá to, že se na ni nikdy plně nepostaví. Kdo ví, co se mu přihodilo?

Pokračování ve zdrojovém článku

Blanka Falcníková

Zdrojový článke v příloze

Zdroj: Vozka 2/2013

Přílohy:

Vozka 2/2013 - Bezdomovci – ti se maj! (108,03 kB)