Aktuality
Europa Oriental? To tedy na nás sedí
14. září 2012, 09.00 | Když jsem před čtrnácti lety poprvé navštívila ten ohromný Londýn, byla jsem, jakožto mladá „intelektuálka” pobouřena ze slovního obratu „aha Česko, tak to jste z východní Evropy!?” Ne, ze střední! Ach jo. Dalo mi pár let zkušeností, cestování a hodin strávených nad řádkou knih, než mi došlo, že v očích takového Angličana je naše zem opravdu ukryta tam kdesi na „východě”.
Vlastně už na začátku cesty do Orientu. Potom už ani nepřekvapí, že ve španělštině slovo „oriental” znamená „východní”.
Měla jsem možnost navštívit letos dvě prestižní akce pořádané v naší zemi - hudební festival Colours of Ostrava a Superbike World Championship v Brně. Všude jsem měla oči otevřené a všude jsem se nestačila divit. Došla jsem ke smutnému závěru, že pod nálepkou „bezbariérový” se u nás skrývá cokoliv.
Od té doby jsem dosti skeptická ke všem nadneseným PR projevům, barevným manuálům a průvodcům. Tam, kde je problém zajistit třeba jen slušný betonový povrch, aby ani chodící nedošli k úrazu, tam kde jezdí sportovní motoristická elita z celého světa, ale vozíčkář skoro nedohlédne na závodní trať, se nedá mluvit o „světovosti”, viz příslušné články v tomto čísle Vozky.
Nevím, jak dlouho bude ještě ta česká cesta k toleranci a blahobytu trvat. Jedno je ale jisté, nejsme ani v půlce. V zemi, kde politiky ve vazbě drží snad téměř v okovech a kde většinu populace pobouří rozsudek norského soudu ohledně trestu pro vraha Breivika („je to nehoráznost, kdeže je trest smrti?”) nebo modernosti jeho cely, se dá mluvit o hluboké nevyspělosti. Civilizovaná společnost se pozná nejen podle toho, jak se chová k „normálním" občanům, ale také ke „svým” zločincům, menšinám, dětem (počet dětí umístěných v dětských domovech v ČR otřásá nejednou mezinárodní statistikou), seniorům a lidem s postižením.
Proč je v Norsku blahobyt? A proč je výhra se tam narodit, žít a dokonce tam být i vězněn? V centru samotného Osla (a stejné to bude v celé Skandinávii) je bezbariérovost vyřešena již před mnoha lety mj. vlastní infrastrukturou pro vozíčkáře. Zahrnuje speciální trasy, tunely, podjezdy apod. Nikdo nečeká na nízkopodlažní autobus hodinu a nikdo se nemusí hlásit u ČD předem a objednávat si „nakládku”, pokud chce někam vyrazit.
Ve Finsku jsou všechny vlaky nízkopodlažní, prostorné a přejezd z peronu do vlaku ani nepoznáte, tak dokonale ho někdo vymyslel, naplánoval a to hlavní - zrealizoval! Stejně dobře a kvalitně pro všechny své občany, bez rozdílu věku, rozsahu pohybu nebo třeba i sexuální či náboženské orientace.
A aby toho nebylo málo. Nejen v sociálně smýšlející Skandinávii se umí o své lidi postarat. Také v krásném bezstarostném středomoří se myslí moderně, tolerantně a bezbariérově. Vozíčkáře potkáte na benátském náměstí sv. Marka obklopeného spletí uliček (jak se tam jen dostal?), na chodbách římského kolosea, v kostelech, restauracích, na španělských nebo, jak píše pan Pospíšil v tomto čísle Vozky, na tureckých plážích.
Jak dlouho nám ještě bude stačit dělat věci jen napůl, jak s oblibou říkám, tzv. „po polsku?”
Hana Klusová
Originál článku v příloze
Zdroj: Vozka č. 3/2012
Přílohy:
Poslat článek
Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:
Reklama
Reklama
Krátké zprávy
VOZKA na sítích
Přihlaste se k odběru našeho newsletteru
Reklama
Finanční podpora
Realizaci projektu VOZKA podporuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky
Projekt Vozka je realizován s finanční podporou: