Ach jo, již od listopadu do cca dubna, jsem zavřená v bytě,ta bezmoc,deprese a neochota ostatních.Nemá mne kdo vzít ven a ani to zdrav.stav nedovolí..Je mi ještě hůře než když je teplo..ven i přes to, že mám jeden vozík na doma a druhý na ven elektrický se naprosto nedá.Chodníky jsou navaleny haldami sněhu ze silnice, na chodnících se sotva překročí dva zdraví lidé..Jsou na nich reklamní áčka, chodníky jsou křivé se smerem tendence se naklánět do silnice, děravé a zledovatělé..nikoho to ale nezajímá..zajímalo by mne, kolik vozíčkářů z našeho města, kdyby se všichni mohli sejít v jeden den a v jednu dobu vůbec tady žije..jsou i tací, kteří sami nevyjedou ani když je sucho, léto...bohužel si naše společnost ještě nezvykla, že jsme také lidé..všude jsou schody, a něco o bezbariérovosti nikomu nic a ani městu neříká...odklízí se sníh pouze tam, kde je to nutné hlavně k přístupu do nemocnic, k obchodům, ale nepř.k poště a k lékařům, kde jsou také schody a vozíčkáři se nedostanouu je to pro nás obrovská překážka..tedy jenom pro ty, kteří skutečně ven musejí s doprovodem..kdo nemá nikoho a ani doprovod je to začarovaný kruh a obrovská sobeckost a nezodpovědnost ze strany ostatních..vždyť si vezměte jenom matky s kočárky..to aby posilovali, aby se s kočárky vůbec někam dostali..a opět obrovský nezájem
|
a-nahled4.jpg "Fotografiemi pro radost, z.s."){kind=logo}
