Fréderick Sausset: Sen, který mi zachránil život - Sport bez bariér - vozíčkář a informace: Magazín Vozka - o životě a pro život na vozíku - časopis

Sport bez bariér

Fréderick Sausset: Sen, který mi zachránil život

31. srpna 2020, 18.40 | Lázně Bohdaneč (Vítek Formánek a Eva Csölleová)
Automobilový svět propojený s tělesně postiženými zaznamenal další krok kupředu. Máme kvadruplegika, který řídí automobil pomoci speciální přilby vybavené čidly. Máme bezruké řidiče, kteří řídí v běžném provozu vůz nohama. Je tu mladý závodník, který s protézami úspěšně míří ke svému cíli – jezdit Formuli 1. A teď vám představíme automobilového závodníka, který po amputaci všech končetin dal dohromady vlastní závodní tým a úspěšně absolvoval vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans.

 

 

Fréderic Sausset se narodil v roce 1969 a stal se úspěšným podnikatelem v oděvním průmyslu. V roce 2012 dostal bakteriální infekci, která postupovala velice rychle. Aby mu lékaři zachránili holý život, museli mu amputovat všechny čtyři končetiny. Svět se mu obrátil vzhůru nohama.

Fréderick potřeboval najít nějaký cíl, proč by měl dál žít v tomto stavu. A našel ho! Vzal si do hlavy, že se zúčastní slavného závodu 24 hodin Le Mans jako závodník. S pomocí několika sponzorů a vlastního finančního vkladu založil tým Sausset Racing Team. V roce 2016 se do závodu kvalifikoval na speciálně upraveném voze Morgan LM P2, který pro něj upravila firma Ligier Automotive. Jeho žádostí o povolení startu se zabývala FIA, a když mu dala zelenou, Fréderic se krok po kroku blížil svému cíli. A pak přišel 16. červen 2016, kdy vytvořil posádku s profesionálními jezdci Christophem Tin-seauem a Jeanem Bernardem Bouvetem a postavil se na start slavné čtyřiadvacetihodinovky. O den později jeho tým odmávl šachovnicový praporek v cíli. Ne sice na prvním místě, ale pro Frédericka a jeho spolujezdce to bylo velké vítězství. Stal se prvním kvadruplegikem v historii, který se postavil na start a tento slavný závod dokončil. Nás tento příběh hodně zaujal, a proto jsme Fredericka poprosili o rozhovor. Protože nemluví anglicky, překládal nám ho tiskový mluvčí Mat Fernandez. 

 

  • Málem jste přišel o život po rychle postupující infekci. O co šlo?

Tehdy jsem se docela nevinně škrábl do prstu. Během necelých 48 hodin jsem byl napaden agresivní bakterií, která „požírala“ maso uvnitř mého těla, a já jsem upadl do kómatu. Nějakou dobu to doktorům trvalo, než přišli na to, co za infekci jsem to vlastně chytil. Amputace všech končetin byla jedinou možností, jak zabránit kontaminaci celého těla a mé smrti. Za pár hodin by napadla i ostatní orgány v mém těle.

  • Nabídli vám umělé končetiny? Nebo jste je vůbec nechtěl?

Na trhu samozřejmě jsou různé varianty umělých rukou a nohou a já jsem jich pár vyzkoušel, ale bylo to hodně bolestivé a vyčerpávající, takže jsem je zatím odmítl. Technologie jde ale rychle kupředu a já doufám, že se objeví něco, co nebude tak zatěžující. Zatím nosím pouze umělé předloktí pravé ruky, které používám při řízení nebo při rozdávání autogramů, ale nenosím ji permanentně.

  • Jak hodně a v jakém směru se váš život po amputaci končetin změnil?

Samozřejmě že to byla obrovská změna. Když jsem ležel bez končetin na nemocniční posteli a celý zoufalý si říkal, co vlastně budu dělat, přišel mi jasný záměr: zúčastnit se závodu 24 hodin Le Mans. Byl to pro mě klíčový okamžik, který mi vrátil chuť do života. Věděl jsem, že si tento cíl buď splním, nebo pro mě nemá smysl dál žít.

  • Jste podnikatel. Pořád ještě řídíte svoji firmu? Pomohla vám vaše účast v Le Mans získat více zákazníků?

Ano, pořád jsem šéfem své firmy a dělám úplně všechno: od obyčejného zásobování obchodů – jezdím svým kamionem – až po manažerské záležitosti. Moje účast v závodě mi ale nějak výrazně v pod-nikání nepomohla. To ale nebyl můj cíl.

  • Od obyčejného řidiče k závodníkovi v Le Mans je docela velký skok. Byl jste motoristickým fanouškem i předtím?

Byl jsem velkým motoristickým fandou dávno před amputací končetin, ale nebyl jsem závodním jezdcem. Vytvořil jsem vlastní tým kolem sebe právě proto, abych si splnil svůj velký životní cíl a zúčastnil se v roce 2016 závodu 24 hodin Le Mans. Rozhodně to nebylo pro peníze. 

Potom jsem vytvořil další tým, v tom ale působím pouze jako manažer. Jezdí za něj tři postižení  piloti: Francouz  Ben Moussa bez levé ruky, Belgičan Nigel Bailly, který je od pasu dolů ochrnutý, stejně jako třetí závodník – Japonec Takuma Aoki. Všichni tři pojedou Le Mans v letošním roce (19.–20. září 2020 – pozn. red). Proto jsem založil vlastní akademii s názvem La Fillere Fréderick Sausset, jejímž cílem je – v rámci programu Road To Le Mans – tyto tři jezdce připravit na zmíněný závod. Chceme všem ukázat, že tělesné postižení není problém ani v automobilových závodech. Můžeme být stejně dobří jako ostatní jezdci a jet stejně rychle, ne-li rychleji než někteří z nich.

  • Než jste se zúčastnil vlastního závodu 24 hodin Le Mans, měla FIA nějaké speciální podmínky pro vydání závodní licence?

Do závodu jsem se přihlásil pod vlajkou Garage 56, což je legendární garáž na konci depa (dříve startovalo jen 55 aut, dnes 60), kde mohou startovat inovativní auta. To nám umožnilo více flexibility, ale jinak to nebylo nijak dramaticky odlišné od ostatních jezdců, se kterými jsem musel soupeřit. Byl to dlouhý proces – od rozhodnutí splnit si sen v roce 2012 až k realizaci uběhly čtyři roky. Během té doby jsem hodně testoval ve spolupráci se společností Ligier Automotive. Její odborníci mi upravovali a připravovali vůz podle mých návrhů. Takže bylo dost času se na závod připravit jak po jezdecké stránce, tak po té technické. Navíc jsem se účastnil závodů v nižších třídách – chtěl jsem jen dokázat, že jsem schopen s ostatními držet krok. V roce 2015 jsem mohl jet ve speciálně upraveném prototypu jedno zkušební kolo během volného tréninku v Le Mans.

  • Byli vaši spolujezdci také tělesně postižení? Dostal jste nějakou finanční podporu od společností, které vyrábějí pomůcky pro lidi s tělesným postižením?

Ne, moji spolujezdci nebyli tělesně postižení a neměl jsem žádnou podporu od podobných firem. Technologii, kterou jsem měl ve svém voze, jsem s podporou týmu vyvinul sám.

  • Měl jste prý speciální vystřelovací sedadlo, které by vám mělo pomoct dostat se bleskově z vozu v případě nehody. Musel jste mít i speciální volant a ovládání. Jak probíhala výměna jezdců?

Ano, sedadlo jsem muset nejprve otestoval, protože by mi opravdu šlo v případě nehody o život. Sám bych se z rozbitého nebo – nedej bože – hořícího vozu nedostal...

 

Pokračování v originálu článku v příloze. 

Foto: archiv Frédericka Sausseta

 

Zdroj: VOZKA 2/2020

Přílohy:

Tématické zařazení:

 » Aktuality  » Lidé, vztahy  

 » Aktuality  » Motorismus bez bariér  

 » Aktuality  » Sport bez bariér  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

Čtvrtek, 28. března 2024

Svátek má Soňa

Reklama

Reklama

JP Servis - Přestavby vozidel
 

Krátké zprávy

 

VOZKA na sítích

 

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

 

Reklama

 

 

Finanční podpora

Realizaci projektu VOZKA podporuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky

 

 

Projekt Vozka je realizován s finanční podporou: 

 

 

 

Realizaci projektu podporuje Nadace ČEZ:

 

 

VÍCE O SPONZORINGU 

 

Partnerské organizace

 UMÚN s.r.o. - Nakladatelství malířů s těles. postiž., malujících ústy a nohama, Liberec

 

 

 

 

 

 

 

 

Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého v Olomouci

 

 

Centrum aplikovaných pohybových aktivit FTK UP v Olomouci

 

   

 

 

  

 

   

 

  

 

Free Will o. s.  

 

  

 

VIVIDUS DYNAMIS             

  

                   

    

  Sportovní klub Ostrava (SK Ostrava)