Milá paní, vždy je mi smutno z osudu lidí, které souží nejen jejich zdravotní potíže, ale navíc i lhostejnost jejich okolí. Ať už jde o lidi, nebo instituce.
Nevím, ve kterém městě bydlíte, ani kolik je Vám let. Ale týká se to obyvatel všech obcí - kontaktujte Váš městský nebo obecní úřad, odbor, který má na starosti úpravu městských chodníků a domáhejte se odklizení sněhu kolem Vašeho domu a všech obecních objektů. Někde je holt potřeba odpovědné instituce stále tlačit a upozorňovat, že nedělají to, co by měly. A pokud je vás vozíčkářů v obci více, dejte se dohromady a město kontaktujte písemně za Vás všechny.
Kontaktujte také nejbližší Centrum pomoci zdravotně postiženým. Měly by být minimálně v každém krajském městě. Také to by Vám mělo účinně poradit. Možná poskytují asistenční službu, nebo mají v evidenci člověka, který je ochoten jako dobrovolník pomoci lidem ve Vaší situaci.
Možná by Vám pomohl ochotná(ý) sousedka(sed)...
Mám kamaráda vozíčkáře, který zastává názor: "Kam nedosáhnu a nedostanu se, tam nesahám a nejezdím." I to je názor, se kterým se dá žít bez stresů. Samozřejmě záleží na tom, jakou kompenzaci si člověk vytvoří sám, nebo mu ji jeho okolí a rodina poskytne. Pokud někdo žije sám a doléhá na něj stáří, těžko se takový názor přijímá.
Také já s nedočkavostí vyhlížím jaro a po něm léto. Čekejme tedy spolu. Vězte, že 4 roční období se střídají pravidelně a po zimě, tak jako každý rok, vždy jaro přijde! Musíme vydržet...
|
a-nahled4.jpg "Fotografiemi pro radost, z.s."){kind=logo}
